Dne 17. 7. 2010 jsme se za letního počasí vydali do Čechtína na další soutěž Třebíčské ligy. Jak to na soutěži vypadalo a co se všechno událo, se dozvíte z následujícího rozhovoru.

V Čechtíně měl Olda první možnost vyzkoušet si pozici košaře na soutěži. Zeptali jsme se ho na jeho dojmy. Nejprve ale něco málo o Oldovi. Všichni ho známe jako zkušeného proudaře a největšího trémistu z týmu. Jeho již tradiční upozorňování na smůlu černé štětky (na mazání barbusu :-)) a přebíhající černé kočky před Avií znervózňovalo již delší dobu i ostatní členy týmu, jak ženského, tak i mužského :-). Svoji závodní nervozitu se tedy Olda rozhodl konečně překonat na postu košaře.

Oldo, jak se máš? Dobře

Těšil ses na první závody na postu košaře? Měl jsem smíšené pocity (poseru to, neposeru to)

Jak vypadalo prostředí v Čechtíně? Přijelo 20 týmů mužů a 6 týmů žen. Oproti loňsku od začátku soutěže nepršelo, naopak svítilo sluníčko. Ale krátká sprcha se nám stejně nevyhnula.

Jaké jsou rituály mužského týmu před závodem? Naši proudaři s některými dalšími členy se před útokem rozcvičují, běhají a protahují. Já však měl svoji individuální rozcvičku. Trošku protáhnu kosti, trošku se projdu, zvýším nervozitu a pak jdu na věc.

A co ženský Oldo? Ty na sobě nervozitu nenechaly znát a šly vyzkoušet místní koupaliště.

A co cizí ženský Oldo? Kamenským hasičkám se samozřejmě rovnat nemohly, ale dalo se na ně koukat, na některé i víc.

Jaká byla taktika útoku? Naši proudaři byli v klidu, protože věděli, že vzadu jsem já, pomalejší voda. Ale to nakonec nebylo podstatné, protože i s pomalejší vodou se dá udělat pěkný čas, jak se nakonec ukázalo.

Dostáváme se k samotnému útoku. Slyšely jsme, že byly nějaké problémy již při chystání na základně. Copak se stalo? Co by se stalo? Z doby, kdy jsem chodil strojníka, jsem si zvykl chystat jen savici, a tak jsem při nové funkci košaře nechal klíče a koš v ávii. Ještěže byla ávie tak blízko.

Neznervóznilo tě to, Oldo? Jen trošku:-)

Základna nachystaná a stojíte na čáře, co ti probíhalo hlavou? Hlavně namotat, narazit a dostat vodu do mašiny. Vždyť se na mě dívá tolik ženských!

A všechno se povedlo? Ano

A co ostatní z týmu? Podle mě to byl hodně dobrý útok. Dosažený čas 0:18:81 (LP 0:18:30) byla naše první „osmnáctka“ na závodech.

To je hodně pěkný čas, oslavili jste to? Samozřejmě. Po odběhnutém útoku jsme na oslavu osmnáctky každý řádně doplnili tekutiny, zakousli se do klobásy a doplnili to zmrzlinou.

Ale to nebyl váš poslední útok, ne? Ne, náš čas stačil na 6. místo. A jelikož Urbanov odstoupil, tak jsme se dostali do finále o prase (postupovalo pět nejlepších týmu), s čímž jsme už nepočítali. Někteří si v klidu dojedli klobásu a dopili pivo, jiní byli z vědomí, že běží s plným žaludkem trochu nervózní.

Musím se smát. A jak to dopadlo? Týmům, které šly před námi, se nedařilo, útoky dokončily v horších časech, než v základním kole, tak jsme doufali, že bychom si mohli odvézt prasátko. Náš dosažený čas byl sice zase výborný 0:18:97, ale stačil jen na druhé místo. Prase si nakonec odvezli muži z Výčap, kteří měli ten den jedinou sedmnáctku. My jsme si alespoň odvezli pytel briket.

A co ženy? Lítaly jako hadr na holi.:-)

Co se stalo? Ivča šla poprvé post strojníka a nervozní byla asi jenom ona. Útok byl rozběhnutý dobře. Výstřiky obou proudů v 18.40, ale Verča s proudnicí hodně bojovala, ale nakonec ji zkrotila. Marťa nedoběhla úplně na čáru a dlouho stříkala. Holky svůj útok dokončily a dosáhly času 0:25:24 (LP 00:22:36) a znamenalo to celkové 5. místo.

Koukám, že se závodní den povedl. A kam dál? Zítra jedou ostatní do Svatoslavi, já pojedu na výlet. To si zasloužím, ne? :-)

Určitě! Oldo, děkujeme za rozhovor a přejeme hodně rychlé koše na dalších soutěžích!

A jak to Oldovi a všem ostatním na soutěži v Čechtíně opravdu šlo se můžete podívat ZDE!

Ivča a Léňa